Po roce skupina doznala jen mírné změny v obsazení a i počasí bylo téměř stejné jako před 363 dny, mírný déšť u Říjiště ustal a nechal poklidně výpravu dorazit až k jezeru.Po cestě přes kamenné moře ještě Nelča zkonstatovala, že už u moře byla a že do Chorvatska tedy nemusí.
|
Nad hlavami se nám však honily mraky a tak vyběhnout na vyhlídkuna Plechý se pokusila pouze paní V. Ta dosáhla vrcholu za 2,5 minuty a tak jí malinko podezříváme, že vše jen fingovala.
Po svačině v místním altánku a vetší přeháňce s odchytem deště do pláštěnky jsme se zase vydali na zpáteční cestu. Mimochodem čtyři řízky pro celou výpravu je trochu málo ne? Prosíme slečnu Mareškovou o nápravu.
|
|
|
Jana nás informovala, že zpáteční cesta je kratší než cesta tam, a tak jsme vyrazili po téže cestě, ale tentokrát kratší.
Po cestě jsme opět absolvovali horolezecký výstup na každý kámen větší jak 235 mm, wellnes koupele v Koňském potoce a někteří i procházku džunglí s artistickými prvky přes padlé stromy, ani by jste nevěřili, kolik okolo bylo k vidění divé zvěře.
Také jsme odhalili příčinu toho neustálého deště a pro příští rok zjednali nápravu. Takže všichni jdou v kraťasech, jen jeden člen, a teď nechci jmenovat, aby se Jana Vávrová z Rávně neurazila, půjde v pláštěnce a plynové masce s chobotem.
Bohužel se letos nikomu nepodařilo hopsnout do Koňského potoka ani Schwarzenberského kanálu, naštěstí na zpáteční cestě bylo dostatek kaluží, aby nezůstala jediná bota suchá (ještě večír jsem vyléval vodu a k mému velkému překvapení z nich vypadli i dva čolci a jeden pstruh).
|