Používáním těchto stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookies na vašem zařízení.
Letošní olympiáda dětí a mládeže v Brně se stala vrcholem sezóny pro mnohé sportovce žákovských kategorií. Do programu byl zařazen i florbalový turnaj krajských výběrů starších žáků. Jihočeský výběr dostal na starost jindřichohradecký trenér René Veterrmann. Z hráčů doporučených jednotlivými klubovými trenéry byli na nominačních trénincích vybráni reprezentanti našeho kraje.
První zkouškou byl lednový turnaj výběrů čtyř krajů ve Žďáru nad Sázavou, kde měl náš klub dva zástupce - Dana Kolína a Tomáše Hanáka. Vzájemné měření sil jednotlivých výběrů bylo poměrně vyrovnané, chlapci jednou remizovali a dvakrát prohráli rozdílem jediného gólu. Jelikož bylo jasné, že pro olympijský turnaj se bude výběr ještě zužovat na konečných 12 + 2 a zároveň někteří zúčastnění nepodali na krajské úrovni optimální výkon, rozhodl se René nad rámec svých povinností uspořádat další 3 kvalifikační tréninky a dát tak možnost ostatním hochům poprat se o účast na olympiádě. Vyjma toho osobně jezdil na ligové zápasy a sledoval herní projev případných adeptů.
Sám jsem jako trenér doprovázel 4 hochy z klubu na tyto tréninky, byly velmi pěkné, konečně se k mé spokojenosti i více hrálo. René vše bedlivě pozoroval a zvažoval, z čehož vzešla konečná nominace. Výběr byl nelehký, dle mého soudu odpovídal maximu možného, co jihočeská liga nabízela, o jednotlivostech se dá samozřejmě polemizovat. Co bylo ale zásadní, vznikla dobrá parta, která společně s trenérem tvořila harmonický celek. Takže zbývalo poslední víkendové soustředění týden před olympiádou.( Opět vše zorganizoval René, sehnal sponzory, a tak chlapce stačilo jen dovézt bez jakýchkoli dalších nákladů)
Do finální dvanáctky se z našeho klubu probojoval pouze Tomáš, přestože jsme v jihočeské lize obsadili konečné třetí místo, ale vzhledem k našim mdlým výkonům v posledních zápasech se nebylo čemu divit. Na víkendový sraz odjížděl pln očekávání, zažil již několik podobných akcí v hokejových výběrech. Návrat již tak optimistický nebyl, byl udiven , že mají nového trenéra, René zůstavá upozaděn a především se změnily požadavky na jednotlivé herní činnosti.
A další víkend již všichni vyrážejí na olympiádu. Celá akce byla výborně zorganizovaná, všemu dominoval nádherný nově zbudovaný sportovní areál v prostorách Vysokého učení technického v Brně, pro mnohé určitě motivace pokračovat ve studiích právě zde. Osobně jsem shlédl všechny zápasy našeho výběru v základní skupině.
Hned první utkání přineslo velké zklamání v podobě dvouciferné prohry, naši hoši působili zcela odevzdaně, dělali školácké chyby a míček jim vyloženě překážel, a to plzeňský soupeř nebyl nic extra, jen velké nasazení, sebevědomí a herní systém, který jsme nebyli schopni bránit. Do dalšího zápasu jsme nastupovali v pozměněné sestavě, po počátečním náporu korunovaném dvěma góly, jsme se opět vrátili k rozpačitému výkonu, který olomoucký soupeř odměnil dokonalým obratem a utkání bez větších problémů dotáhl do vítězného konce. V podvečer jsme nastoupili k poslednímu měření sil s Karlovarským krajem, nejslabším soupeřem skupiny. Zvítězili jsme vysokým rozdílem, ale jen díky individuálním akcím, moc florbalu vidět nebylo. Tak snad druhý den. To nás čekala automobilní škola s pěknou nově postavenou tělocvičnou, za kterou bychom byli v Krumlově rádi, a jako první soupeř, lídr naší skupiny, výběr hvězd z Prahy. I přes očekávanou prohru musím ocenit bojovný koncentrovaný výkon, jen škoda toho festivalu neproměněných šancí. A pak šlo opravdu do tuhého. Po vydřeném jednogólovém vítězství nad Hradeckým krajem jsme k rozhodujícímu postupovému utkání nastoupili proti Zlínskému kraji. Bohužel ale poslední zápas ve skupině velmi připomínal ten první. Obraz zmaru dokreslovaly dvě přesilové hry, kde hoši vůbec nevěděli, co mají hrát a dokonce ještě inkasovali. Konec, další prohra s hratelným soupeřem a propad do skupiny dohrávající o umístěni na zbylých 9.-14. místě.
A co říci závěrem, až na jednu či dvě výjimky jsem neviděl hráče, kteří by naše hochy výrazněji individuálně převyšovali. Zásadní rozdíl byl ale v sebevědomí, nasazení a kolektivním pojetí. Velké poděkování Rendovi za jeho obětavou práci v sezóně a noblesu během finálních, pro mě nepochopitelných, trenérských škatulat. A palec dolů jihočeské florbalové unii nebo tomu, kdo za trenérskou změnou stojí, protože výrazně narušila pohodu v týmu a dle mého soudu měla zásadní podíl na nezdaru celé jihočeské florbalové výpravy hochů.
Radek Hanák, trenér starších žáků FBC Český Krumlov